2012/07/03

Jak jsem si potykal s mezinárodní hvězdou


Všechno to začalo ve vyhlášeném Humus baru kousek od Ištván baziliky. Byl jsem tam prvně, i když student který pro mne dělá, humus jako jídlo miluje a už mi několikrát nabízel, že mě tam zavede. Ta příležitost se nakonec naskytla když nás navštívil náš společný kolega z Londýna, Randžíd. Jak

jste už možná pochopili, původně z Londýna není. Konkrétně je z Mumbaje.

Odpoledne, ještě v officu jsme ftipkovali, že Humus zní skoro jako Hamás - tak aby to nebylo třeba krytí pro nějakou al-kajda odnož. Jaké bylo naše překvapení, když pak slečna servírka skutečně humus vyslovovala jako Hamás a nějak nemohla pochopit čemu se smějeme.

Když jsme vešli do příjemné restaurace s barovými stoličkami u zvýšených stolů, úplně automaticky jsem šáhl po Fanzinu - anglicky psaném kulturním magazínu. Když jsme si sedli ztočilo se téma na něco co mne úplně nezajímalo a tak jsem si úplně suverénně a o to více neslušně otevřel ten

barevný A5 časopis. A tam to bylo! Hned na té stránce, kde jsem ho otevřel, byla reklama na koncert Infekted Mashroom!


"Wow, oni budou hrát tady v Budapešti!" zajásal jsem. "No není to náhoda, že zrovna kamarád, který na ně letěl do Belgie se tenhle víkend žení?" vzpomněl jsem si hned na Petera.
"A co hrají za styl?" zeptal se můj kolega z Commonwealthu.

"Takový živý psytrance - v podstatě Goa."

"Uuu, to musíš být zhulený, abys to poslouchal, ne?"

"Ne, já si jen musím dát zmrzlinu." zakončil jsem poněkud surealisticky (tedy alespoň pro lidi co mne neznají).

"Hrají pozítří" dodal náš intern. Nemohl jsem uvěřit svému štěstí. Jen mne trochu znepokojilo, že se to mělo odehrávat na nějakém místě o kterém jsem v životě neslyšel. Nu což, najdu to večer na internetu.

A když jsem do prohlížeče po příchodu domů skutečně zadal adresu z reklamy a úspěšně se popral s tím, že stránka byla celá ve flashi a jen v maďarštině (čili google translate nefungoval), přestal jsem věřit na štěstí a uvědomil jsem si, že to musí být osud. Ta venkovní stage, trochu ve stylu maďarských festivalů, byla totiž jen asi 500m od místa kde pracuji.
Ukázalo se, že nejsem sám kdo se na koncert chystá a tak jsme se ve čtvrtek vydali na místo činu - totiž koncertu. Spolu s mým dobrým kamarádem Dikobrazem (který v bussines causual a velkých muších brýlích vypadal trochu jako ukrajinský mafián) jsme ještě přibrali Huliče. Ten také nosí černé brýle akorát, že ten je má na nose celý den - že prý aby mohl beztrestně spát na meetinzích) a vypadá jako regulérní smažka.

Nastoupili jsme do výtahu a slečna, která nastoupila s námi si všimla vytištěné vstupenky a optala se: "Aaaa, Infekted Mushroom budou hrát v Budapešti?"
"Jo, jo - dnes večer, jen kousek odtud. Právě tam míříme."

"Sakra, to mám smůlu. A já zrovna už mám na dnešek jiný program" a udělala nešťastný obličej.

Dorazili jsme docela brzo, takže jsem si mohl ještě dát obligátní zmrzku. Sedli jsme si hezky ke stolku nedaleko pódia a zaposlouchali se do docela hezky namixovaného psytrancu, který hrál warm up DJ. Během hovoru jsem se dozvěděl, že Ákoš tento týden poznal nějakou slečnu co se v Budapešti učí česky a hned mu prý nabídla, že ho bude učit. Nějak mu vůbec nedošlo, že jsem vlastně čech. Neodolal jsem a musel jsem ho alespoň naučit frázi jak si objednat v hospodě: "Jedno pivíííčkooo!"

Když se před pódiem začali hromadit lidi, uznali jsme, že je na čase si zabrat místo pro sebe. Nebo to možná bylo proto, že přišla slečna v duhově barevných šatech. Škoda, že za chvíli se ukázalo, že jen před pódiem čekala na svého přítele.

Vůbec tu byli k vidění různá individua. Třeba hned u zábrany před pódiem stál obtloustlý chlápek s bradkou v tričku Metalica. "Vidíš toho týpka támhle" povídám Maxovi, "ten jak kolem sebe vrhá ty kosé pohledy typu 'dnes jsem už rozporcoval 2 lidi a do půlnoci zakopu pod záhonek ještě aspoň jednoho'."

"Ježiši, teď se na mne podíval - jsem ztracen." ftipkovali jsme.
Trošičku jsem se tanečně rozehřál a naše okolí se docela slušně zaplnilo. Začínal jsem věřit tomu, že asi těch tisíc lístků co byly v prodeji pořadatelé nejspíš všechny udaly.

Čekání uteklo rychle a s posledními paprsky slunce přišla na pódium kapela. Začali kytarovým sólem jako od Sounů a na to všechno rozburácel Psy rytmus. Zpěvák buď hopsal jako gumídek nebo zpíval nenáročné vokály.

Ze začátku byly jeho výkřiky "Budapešť, show me your hands!" celkem fajn, ale když to opakoval každých cirka 5 minut, už to byla docela nuda. Občas zkusil nějakou obměnu jako "Show me your fingers!", ale moc to nepomáhalo.

Když jsem se začal ke konci trochu nudit, užíval jsem si aspoň vlaky, které občas za pódiem projížděli. Působilo to docela psychadelicky, obzvlášť když si člověk uvědomil, že některé z nich přijíždí z Rakouska - domoviny to právě hrající kapely.


S Psytrance rytmy docela ladila všudypřítomná vůně svobody. Jen cigarety mi docela vadily a jak jsme byli celkem namačkáni, bál jsem se aby mi někdo nepropálil mé památné sněhově bílé kraťasy ze služebky z Antverp, ve kterých jsem svého času hrál na táboře teplého Bělokněžníka.

Trošku nevole pak mezi přítomnými hrdými maďary vyvolalo, když se zpěvák už pořádně zbrocený potem přeřekl a ukázal tak, kam tu zemi řadí: "Thank you Buchurešť - eee - Budapešť!". Inu stane se. Budu si to muset pamatovat a použít na nějakém z koncertů mojí kapely.

Když koncert skončil, byl jsem pořádně zpocený, jak jsem cirka 2 hodiny nepřetržitě tančil a skákal s davem. Vyklopil jsem do sebe podle zvyku 2 vody bez bublinek a po chvíli se přidal k afterparty, která probíhala o kus vedle. Tady jsem měl konečně trochu prostoru svůj tanec rozvinout úplně. Jak já miluju rychlé koordinované pohyby...

Nějaký rádoby raper (nebo brake dancer, co já vím) mi to tančení dokonce pochválil. Že prý něco takového jaktěživ neviděl. No možná to nebyla pochvala.

Tančil jsem takhle asi čtvrt hodiny, když jsem si všiml, že se vedle stage utvořil nějaký hlouček asi tak třináctiletých slečen. Nevěnoval jsem tomu pozornost, ale po chvíli se hlouček přiblížil a všiml jsem si, že zhruba uprostřed s třema pány ve žlutých tričkách ochranky stojí zpěvák a mezi podpisováním různých divčích končetin a jiných míst mne po očku sleduje.

Když byl s podpisováním hotov, kývnul na mne jako, že abych přišel. Inu když celebrita poroučí, co bych mu neudělal radost, že?

"Hej, tebe si pamatuju - v tom davu jste celkem vyčnívali. Dělali jste tam tím poskakováním celkem bordel ne?" a s úsměvem se podíval na jednoho pána z ochranky: "Zatkněte ho, strážmistře!"

Na chvíli se mi zastavilo srdce. Jak že to bylo? Když celebrita poroučí...

Muž z ochranky se ani nepohnul. Buď neuměl anglicky, nebo byl na takové ftípky už zvyklý. Podle celkem nechápavého a nerozhodného výrazu spíš to první. To už jsem pochopil i já, že si zpěvák dělá legraci.

"Hele ta první půlka koncertu byla fajn, ale druhá se moc nepovedla. To hrajete schválně to horší nakonec?" řekl jsem s úsměvem zase já. Skutečně se mi daleko víc líbila první půlka koncertu a ke konci to byl jen shit bez duše.

Zpěvák se na mne díval asi 5 vteřin s tvrdým rakouským výrazem ve tváři. Až mne přešel smích. Pak už se neudržel a začal se smát bezstarostným smíchem. Do toho přišly další 2 fanynky a on se jim musel podepsat na čelo.

Napadlo mě, že by to nemusel být špatný nápad požádat ho o nějaké přání pro Petera: "Můj kámoš, váš velký fanda, se bude ženit tenhle víkend, nenapsal bys mu nějaké přání?" a podal jsem mu svůj zápisník, kam už jsem během koncertu stihl načmárat pár obrázků.

"Jak se jmenuje tvůj kámoš?"

"Peter"
Vzal fix a začal psát do náčtníku "Peter is fucked!" pak zvedl oči a dodal "Every day from now on!"
Vtom si všiml obrázku na druhé stránce. "Tohle mám být já?" S omluvným gestem jsem přikývl.

"Hmm, asi budu muset zapracovat na póze na jevišti když zpívám." a vyšvihl přes ten obrázek svůj fixoidní autogram.

Potom mne pozval do backstage, což jsem s radostí přijal. Co jsme řešili tam, ale nikomu věšet na nosánek nebudu. Slíbil jsem jim to...

No a svatba? Ta se sakra povedla. Pravda, strávit obřad v obleku při těch tropických vedrech bylo trochu drsné. Vše ale odvál zážitek jízdy historickou tramvají na Ladranku kde pak byla hostino-párty. Pro změnu jsem tančil až do 3 do rána, abych pak cestou domů pořádně zmokl. Teda vlastně ne úplně - prozíravě jsem si do těch tropů půjčil deštník.