2010/10/12

Jak jsem se srazil s maďarským nacionalistou

"Já jsem teď na Blaha Lujza tér, takže jestli na konečnou 6tky to trvá 15 minut, tak tam budu přesně v devět."

"Fajn, uvidíme se tam." prohlásil sebevědomě Dikobraz a přerušil hovor. Povzdechl jsem si. Takový krásný klubík jsem tu objevil na doporučení sličné slečny recepční z hotelu v domnění, že z plánované narozeninové párty australské studentky sešlo. Na pódiu zvučí nějaká teenejžerská kapela (podle programu že prý indie-rock) a v celém podniku jsou vyjma personálu jen asi 2 chlapci. Zbytek (cirka 30 hlav) jsou samé slečny. Některé si mě zvědavě prohlížejí. Budu je muset zklamat - z párty nejen že nesešlo ale prý jsem zvaný. No uvidíme jak to bude vypadat doopravdy.

Naposledy zaváhám když vidím úsměvy některých slečen vrhaných ledabyle mým směrem (že bych měl zase rozepatý poklopec? ale ne, ten jsem si přeci zapínal cestou do schodů) a opouštím tohle doupě pod střechou. Kapela už asi půl minuty zvučí kopák a pravidelné pomalé nárazy slyším ještě když vybíhám o 4 patra níž na ulici. Mám štěstí, akorát naskakuji do šestky a poprvé se tak vydávám na Buda stranu Dunaje.

Z tramvaje vystupuji přesně minutu před devátou. Netrpělivě se rozhlížím, ale Dikobraza nevidím. On bydlí někde nahoře v kopcích, takže by to teoreticky měl mít blíž, ale kdo ví. Nechám mu ještě pár minut. Mezitím pokukuji po okolo stojící mládeži. Evidentně na někoho čekají. Stejně jako já. Tramvaj tu nemá žádnou točnu jako v Čechách. Prostě tu jsou 2 koleje a výhybka a přijíždějící souprava vjede na tu aktuálně prázdnou kolej. Řidič neustále zavírá dveře - to asi aby mu nezačalo být zima. Je to ale sysifofská práce, protože neustále chodí noví a noví lidičkové a pořád některé otevírají. Po 10minutách však řidič nemilosrdně odjede a vzápětí přifrčí souprava nová.

Po pěti minutách to nevydržím a zavolám mému kamarádovi Ukrajinci - aha, jasně zdržel se. Bude tu tak za 10 minut. ETA jen 15 minut zpoždění. Když odjede už druhá tramvaj dá se do mě zima. Dikobraz přichází asi s 25minutovým zpožděním. To už se i načančaná slečna ve svetříku která tu čeká s onou partičkou pěkně klepe zimou. Asi chce aby jí někdo z jejích průvodců zahřál. Chudinka - těm klukům ještě teče mlíčko po bradě a na něco takového se prostě nezmůžou. No aspoň že plíny už nenosí. Možná.

Dikobraz mi sděluje, že PártyGirl před chvílí volal a že dorazí brzy. Hmm - na to že už tu měla být před půl hodinou to nezní jako příliš povzbuzující zpráva. Ona jediná z nás ovšem zná oslavenkyni - prý už asi týden - tak si to může dovolit.

Když se slečna dostaví, sděluje nám že má pořádnou kocovinu, protože včera byla nějaká slezina u ní doma. Jdeme do podzemní sámošky (zase ta vzpomínka na Petrohrad), kde dlouho vybírám co bych tak neznámé Australance koupil k narozeninám. Nakonec to vyhrává lahev Tokajského (měl jsem ho včera v jazz klubu a dle mého laického mínění je to jedno z nejlepších vín, které jsem kdy pil, což mi potvrzuje i právě dorazivší maďarský Srb, kamarád to PártyGirl) a limetkovou Becherovku. Nikdy jsem ji neměl, tak to aspoň bude správně paradoxní premiéra - Čech poprvé pije české pitivo v Maďarsku. Srb je nakonec asi ex-přítel PártyGirl, protože pořád opakuje lehce konverzačním tónem "I still love you!".

Ještě se zastavujeme u PártyGirl doma a cestou se dozvídáme historku jak do malého výtahu pro 4 osoby (takové ty rozvrzané co ještě možná jezdí v činžácích v Praze) narvali při stěhování nábytku tak asi do 70% jeho celkového objemu. V bytečku to vypadá kapku jako po párty, ale nám to nevadí a čekáme na další kamarádku, tentokrát Němku Silná.

Když dorazí, můžeme vyrazit a po pár metrech naši průvodci zjišťují, že vlastně nevědí kam. Připomene jim to nějaký tah kdy taky tak šli s nějakým jejich známým který jediný věděl kam, až na to že byl tak na mol, že nemohl mluvit, natož chodit. Tehdy to prý vyřešili tak, že řekli - tak třeba tenhle barák - a udělali si párty tam.

Tentokrát moderní technika nezklamala a nový telefonek PártyGirl přes facebook tajemství vyzradil. Vlastně jsem zrovna stáli u toho vchodu. Vchodu kde bylo asi miliarda tři sta tisíc zvonků. Jali jsme se je studovat, ale po chvíli někdo prohlásil "co třeba zazvonit třeba na tenhle", načež Silnější neváhala a udělala to. Jaké to překvapení, když nás zvonek pustil do domu. Prošli jsme secesní chodbou a rozevřel se nám pohled na pavlačový vnitroblok. Teď už mi bylo jasné jak to že tam je tolik zvonků.

Ještě menším výtahem jsme vyjeli do správného patra a už tu bylo uvítání ve dveřích. Pravda trochu trapné "... a vy dva jste vlastně od koho?" "My jsme kolegové tady PártyGirl." ona nás zapomněla nějak představit. Asi už stačila zapomenout naše jména.

Docela slušná partička zahraňáků - teda až na těch několik dosti mlčenlivých evidentně rodilých Maďarů. Kromě Australanky oslavenkyně a dvou jejích spolubydlících (pochopitelně také Australanek) tu je ještě Američanka z Kalifornie ("... já jsem v LA chvíli studovala") a potom dva asi čtyřicetiletí chlápci. Jeden s pořádnými fousy "bluudy canadian" a Australan "rodiče přišli z Maďarska a já jsem se vrátil před 6ti lety". A docela vzadu ve špičce (kuchyň je vlastně taková žehlička zevnitř) stojí páreček menšího klučíka, prý Brazilec a vzrůstem zhruba nastejno holčina s dlouhými rovnými vlasy. Dopouštím se jistého fau-pax když se ptám jestli tím jazykem kterým spolu tak živě diskutují je portugalština. Nevěřící zavrtění hlavy mi dopřává okusit pocitu jaký asi zažila jedna z Australanek když se mě nejistě zeptala, jakým jazykem se mluví v Čechách. Ti dva se spolu samozřejmě bavili španělsky a drobná slečna studující psychologii je z Argentiny.

Jaké je však moje překvapení když brýlatý Brazileček přidá k dobru, že maďarské "Egészségére!" - tedy na zdraví - se jako mávnutím kouzelného ... ehm ... promění při zkrácení dlouhé samohlásky na "my dick". Dozvídám se, že vlastně všichni zde přítomní mají někde v rodině maďarské předky a všichni se docela dobře domluví. Do Budapešti se prý moc jinak na výměnné programy moc nejezdí. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je slečna Silná, která tu studuje v němčině.

AustralankaVČerveném vykládá Brazilečkovi, že se dnes rozešla se svým klukem. "Aaaa, to je mi líto, nechceš třeba obejmout?" na to on.

"Ale ne, to bude dobré. Jen se dnes musím s někým vyspat" vyrazí mi dech " to většinou v takové situaci pomáhá." Nějak nemám co bych k tomu řekl a jsem moc rád, že se při tom nedívá na mě. Brazileček se snaží vykoktat nějakou odpověď, ale moc smysl to nedává.

V té chvíli přijdou ještě další Maďaři, ale naštěstí tihle na rozdíl od těch původních mluví anglicky. Obzvlášť jeden mi hned přijde povědomý a hned si uvědomím, že gesty, intonací a bodrým smíchem je to celý Lezec. Ta podobnost je až neuvěřitelná. Jen jeho předobraz nenosil korálky kolem krku. Možná. Poslední 2 roky jsem ho moc neviděl. Spolu s ním dorazí i Maďar z Rumunských Karpat. Velmi jednoduchou angličtinou mi vysvětluje jak se má skvěle protože pracuje v Londýně. Už 2 týdny. Hrozně nám Čechům prý závidí jaký skvělý kapitalizmus jsme si vybudovali. "Buznys - to je jak žít. Žádný tvrdá práce! V Rumunsku všichni tvrdá práce! Nic z toho. Buznys je vydělat bez práce!" Lehce se mi z toho zvedá žaludek - připomíná mi to začátek devadesátých let u nás a kapitány privatizace jako byl Kožený sro. Nejhorší na tom je, že tenhle chudák nejspíš v Londýně zametá ulice a je šťastný jak vyzrál na život.

Dávám se do řeči s Kanaďanem. Zrovna diskutuje maďarsky s PártyGirl. Zoufale se mu snaží něco vysvětlit a argumentuje seč může. Když se zeptá o čem se baví, Kanaďan mi vysvětlí, že se ji snaží přesvědčit o katastrofálních důsledcích Trianonu pro maďarský národ. PártyGirl mi říká: "Víš občas je pro nás rodilé Maďary příjemné slyšet jak jsou tihle exulanti strašně hrdí, ale někdy to dosti přehánějí..."

Kanaďan je už trochu přiopilý a začíná mi vysvětlovat jak je Maďarsko jiné než všechny ostatní národy v Evropě a podobné věci. Podotýkám že mi to přijde "trošičku jako nacionalizmus" a na to on, rodilý Kanaďan vypne prsa a zeptá se "trošičku? a proč proboha jako?". Někde okolo argumentu, že všechno zlo začalo atentátem na Ferdinanda se ztrácím. Nějak jsem hned nepochopil tu přímou spojitost atentátu s Hitlerem. Jistě, bez první světové a jejího výsledku v podobě nesplatitelných reparací by Hitler nejspíš v Německu takovou podporu nezískal, ale jak že to souvisí s Maďarskem? Chlapec se dostává do úzkých a reaguje na to zajímavě - začne pochlebovat PártyGirl: "No podívej se na tohle maďarské děvče - no není to nádhera?!" Snažím se ho trochu mírnit, přeci jen Business Conduct je Business Conduct a ona je vlastně moje kolegyně. Když ji začne líbat nejprve hřbet ruky a posléze i dlaň s prohlášením "Maďarští muži jsou jen otroky svých žen!" vzdávám to.

V tu chvíli se odkudsi z hlubin bytu vrátí Australanka s jedním fousatým Maďarem ve folklórně působící vestičce nejspíš od obleku. Na jejím výrazu očí je vidět, že za dnes skončenou láskou ji už smutno není. Postupně lidé odcházejí. Nejlepší víno je dopito, po Becherovce se jen zaprášilo a tak nejdříve jde pařit jinam slečna Silná, potom ji následují další až nás zbude asi polovina. PártyGirl už vůbec nediskutuje s Kanaďanem, ale spíše si tak vrkají. Najednou ji Kanaďan chytí do tanečního sevření a začne prozpěvovat nějaký maďarský popěvek. Vestička se s AustralankouVČerveném také přidá. Tanec by se dal popsat asi jako něco mezi českým folklórem a španělským paso de duble. Když začnou do rytmu silně podupávat podívám se na hodiny na stěně. Je půl čtvrté ráno. Tak schválně jak silné stěny tu jsou.

Po chvíli naštěstí přestanou a rozrušeni národním vědomím se baví všichni jen v maďarštině. Teď už jsme tu s Dikobrazem poslední dva kteří nerozumí a žádný anglicky mluvící ostrůvek kam se uchýlit nezbyl. Rozhoduji se rozloučit. "Jak pojedeš do hotelu?" ptá se starostlivě oslavenkyně. "Počítám že asi nočním autobusem." to stačí a tak jsem propuštěn. Nedá mi to abych ještě nepochválil párty "no snažili jsme se" dodává rozcuchaná ₍ach jaké to klišé) AustralankaVČerveném.

Mimochodem noční autobusy tu jezdí stejně spolehlivě jako v Praze. Jen jsou trochu špinavější, ale zase tu revizor v reflexní vestě stojí u vstupu a kontroluje průkazky a lístky. Centrální stanice je tady Blaha Lujza tér.

Žádné komentáře:

Okomentovat